Nejočekávanější článek tohoto týdne, možná i tohoto měsíce spatřuje světlo světa. Čas se konečně naplnil a dlouho očekávaná chvíle, kdy konečně uvidím Krásku a zvíře, se naplnila.
Po dlouhém očekávání ten den konečně přišel - a řeknu Vám byly to celkem nervy - měla jsem pocit, jako bych šla na rande s půvabným neznámým... a vlastně bych nebyla daleko od pravdy.
Vezmeme všechno hezky po pořádku.
S kamarádkou a jejím přítelem jsme se domluvili, že zajdeme na Krásku a zvíře společně. Zatímco oni čekali ve frontě u pokladny, aby vyzvedli lístky, na kterou jsme si prozíravě udělali rezervaci (a dobře jsme udělali, protože čekajících lidí se před kinem sešlo nespočet), já jsem si mezitím zaběhla do knihkupectví Knihy Dobrovský, kde jsem si pořídila knihy. Em... dobře, prapůvodně jsem si šla pro jednu knihu, ale nakonec jsem odcházela se dvěma. (Koupila jsem si román Sedmilhářky, když už jsou na to kladné recenze, chtěla jsem se tomuto skvostu podívat na zoubek. A druhá knížka je Kráska a zvíře. - přikládám obrázky)
Nemohla jsem odolat, abych si nepořídila román podle filmu a už se moc těším, až si jím zpříjemním večer nebo ráno...
Když jsme vystáli frontu na lístky, čekalo nás už jenom krátké čekání na vstup do sálu. (Pokud jsme proštěbetali deset minut, bylo to hodně. S kamarádčiným přítelem jsme se bavili na téma Fantastických zvířat... ale víc prozradit nemohu, protože bych Vás ochudila o zítřejší článek.) Pohodlně jsme se usadili do křesel, na klíně jsme měli popcorn, v držácích pepsi kolu a sledovali jsme, jak se sál postupně plní lidmi. A že jich bylo.
Někteří jedinci nemohli najít svá místa a tak poprosili uvaděče, aby je dovedl k zakoupeným místům. Ostatní chodili mezi lidmi, aby se dostali na druhý konec sálu, až mi málem bylo dupnuto do popcornu... Co víc mě zaráželo byla nezdvořilost lidí, když jste jim uvolnili cestu. Očividně slušné vychování si ke svému outfitu nepřibalili.
Vedle mě, napravo, seděla kamarádka a po levé straně byla malá holčička, odhaduji její věk na čtyři roky.
Po prvotních reklamách a troše ujedeného popcornu už film konečně začal. O tom, že někteří přišli na poslední chvíli se snad ani zmiňovat nebudu, protože bych akorát opakovala slova o nezdrvořilosti...
Najednou jsem byla vtažena do kouzelného světa Disneyho pohádky, která je pro mně jednou z těch osudových. Je klidně možné, že je to kvůli tomu, že Belle (Kráska, hlavní hrdinka) je beznadějná knihomolka... nebo je to kvůli tomu jejich romantickému příběhu, který se zrodil mezi ní a zvířetem.
Už od samého začátku jsem se usmívala, když se objevily písničky, které znám z animované verze z roku 1991, jsem si pokyvovala hlavou do rytmu. Měla jsem pocit, jako bych se dívala na hranou verzi té animované. Jsem neskutečně ráda, že jsem si mohla tenhle skvost vychutnat na velkém plátně za vůně popcornu a té nejlepší společnosti, kterou mi zajistila kamarádka s jejím přítelem. O to víc jsem byla nadšená, protože moje obavy, které se objevily v průběhu dne - byly zejména z rozpačitého znovushledání s mými přáteli a také že bych mohla být zklamaná z filmu (nechtěla jsem mít od něho velká očekávání, ale pomoc jsem si nemohla) - se najednou vytratily a zbyl po nich jen klid.
Skvělá Emma Watson pro mně nadosmrti už zůstane Hermionou, ale o to víc jsem radši, že to byla právě ona, kdo přijal a vyhrál konkurz na Belle (dokonce i Belle měla stejnou dabérku jako Hermiona, takže sžití s postavou bylo jednodušší). V prvotních chvílích filmu jsem čekala, kdy vytáhne hůlku a bude kouzlit, ale nakonec jsem Harry Pottera nechala někde v dáli své mysli a soustředila se jen na příběh, který je starý jako čas sám.
Přistihla jsem se, že v několika chvílích jsem ani nedutala a hltala jsem obrazové sekvence jako bych Krásku a zvíře viděla poprvé.
První slza byla ve chvíli, kdy spolu Belle a zvíře poprvé tančili. Druhá a třetí slza padla, kdy zvíře zemřelo a všechno na zámku ztratilo svou duši...
Ach, moji milí, jsem jednoduše nadšená. (I na ČSFD má film hodnocení 84 % - což je fantastické.) Kdybych si nepřipadala tak špatně, dneska bych se vydala znovu do kina, tentokrát s titulky, abych pak mohla porovnat dojmy. Počítám, že s titulky to bude mít ono správné kouzlo.
Doporučuji i soundtrack (zde jako jeden dva... dobrá tak tři příklady za všechny), protože ten ve vás bude udržovat ono správné kouzlo. Doslova jsem odcházela nadšená. Nemohla jsem si pomoc a ještě teď se vezu na euforickém obláčku blaženosti. Můj sen se stal skutečností a já se nemůžu dočkat, až se podívám do knihy...
Na závěr článku vás odkáži ještě na jeden, který jsem spisovala před nějakou dobou, kde najdete trailer k filmu a pár obrázků. Článek.
A ještě Vám přidám pár novějších obrázků.
Pokud jste nové zpracování viděli nebo se na něj chystáte, nechystáte, neváhejte a napište pár řádků. Budu moc ráda, když se mi svěříte se svým názorem.
Komentáře
Okomentovat