Večer v Omsku

HOLA! HOLA! Čtvrtek volá! A jsem tu s dalším zaprášeným kouskem povídky, kterou jsem se rozhodla Vám ukázat. Vybírám povídky trochu s jistotou, že vím, jestli se líbí. Zrovna Večer v Omsku patří k jedné velmi oblíbené mé drahé přítelkyně, pro níž jsem tuto jednodílku (nakonec se z toho stal dvoudílný příběh). Hlavním hrdinou je Tomáš Záborský, hokejista, který si jeden čas získal naše srdce... Nu, doufám, že se Vám bude povídka líbit a pokud budete chtít napsat pár řádek, rozhodně potěší. 

„Dobrý den, vaši letenku, prosím,“ usmála se na červenovlasou dívku žena za pultíkem, aby mohla zkontrolovat palubní lístek a ona mohla nastoupit do letadla.

Na krátký okamžik se žena, oděná v uniformě letiště, zamračila, ale nakonec jí letenku podala zpátky se slovy, že je vše v pořádku.  „Příjemný let přeji.“

„Děkuju,“ zamumlala trochu v rozpacích, ale i s příručním zavazadlem procházela směrem k letadlu.

Dvě letušky a jeden stevard stáli u dveří, aby byli nápomocni s usazováním. Muž se na ní usmál a ona mu váhavě úsměv oplatila.

„Váš palubní lístek, prosím,“ vybídl ji mile a ona mu jej ihned podala a kousala se do rtu.

Chvíli jej studoval a pak mu, na muže až příliš upravené, obočí vylétlo do tázavého oblouku. Ihned se ale vzpamatoval a věnoval jí ten nejkouzelnější úsměv. Alespoň dle jeho soudu. „V pořádku, pojďte prosím za mnou.“

Překvapeně se podívala po letuškách, které jí úsměvem pokývly a dál se věnovaly svému. Následovala tedy mladíka do sekce, kde rozhodně neměla sedět.

„Ehm… nespletl jste se? Měla jsem letět ekonomickou třídou,“ upozornila ho a tváře jí zčervenaly, jako by ji přistihly na švestkách.

„Nespletli jsme se. Na vašem palubním lístku je napsaná první třída. Očividně někdo provedl upgrade vaší letenky,“ vysvětloval jí s úsměvem a červenovláska jenom zalapala po dechu. Netušila to, nekontrolovala to.

Mlčky přikývla, protože nechtěla působit jako osoba, která neví, co se děje s její letenkou. Stevard byl milý, že se v tom nepitval. Nechal ji, aby se usadila a pak jí uklidil příruční zavazadlo. Jako první věc, co udělala, bylo, že se připoutala bezpečnostním pásem. Stejnou věc, kterou vykonávala při nastupování do auta. Bylo to bezpečnější. Podívala se z okýnka, kde na ranveji pobíhali lidé, kteří připravovali letadlo ke vzletu.

„Budete si přát něco k pití?“ zeptal se mladík, který se k ní ochotně skláněl.

„Kofolu, prosím?“ usmála se na něho a on vypadal, jako by slyšel hodně nepovedený vtip.

„Jistě, hned to bude.“

Povzdechla si a upravila si vlasy, aby jí spadaly jen přes rameno. Vzala do ruky svou letenku a palubní lístek a zadívala se na něj. Všechno bylo změněné, až na jméno a údaje na jejím pasu. Koutky rtů se jí vytáhly do širokého úsměvu. Uklidila lístek do tašky, nasadila si sluchátka od iPodu do uší a radši si krátila let tím, že poslouchala svoje oblíbence AC/DC. Ovšem to mu nedarovala.

Cath vystoupila z letadla a usmívala se, žaludek udělal několik přemetů. Na letišti nebylo těžké chytnout taxík, který by ji hodil do hotelu, kde její přítel byl ubytovaný. V recepci všechno proběhlo hladce, ačkoli opět se setkala s tím, že by jí do pokoje neměli pouštět, ale když se podíval recepční do počítače, tak zase zkrotnul jako beránek. Portýr jí pomohl s jejím zavazadlem do výtahu a následně do pokoje, který byl uklizený, že nešlo poznat, že tam někdo spal. Dala mu spropitné a pak osaměla. V duchu se těšila na to, jak ho přivítá, až přijde z tréninku. Přeťapkala k oknu a podívala se ven. Na ulici spěchali lidé, projížděla auta, ale do pokoje žádný z těch ruchů nevkročil. Vrátila se k posteli, kde měla položenou kabelku, připojila se na síť hotelu, kód byl napsaný v pokynech pro udržování pokoje a musela se ozvat své mamince, že měla příjemný let. Když e-mail odeslala, nechala počítač ležet na posteli a šla si dát rychlou sprchu. Za půl hodiny byla venku a třásla se zimou. Oblékla se do froté ručníku, který voněl přesně jako Tomáš. Housekeeping očividně nechal jeho župan tam, kde byl. Byla jí taková zima, že by si nejraději vlezla do postele, ale to by usnula a mohla by jeho příchod promeškat. Raději si zapnula klimatizaci, která zázrakem obsahovala i topení, aby se trochu zahřála. Sundala ze sebe župan a producírovala se nahá jako prst po pokoji. Z kufru postupně vyndala čisté oblečení, kosmetický kufřík, který jen tak tak zavřela, když si balila. Kousala se nervózně do rtu, jelikož chtěla, aby to uvítání bylo velkolepé. Neviděli se přes měsíc, což bylo snad nejdéle za tu dobu, co spolu byli. Cath toho měla hodně v práci a Tomáš se svým týmem postupoval zápas po zápase, prohráli jenom dvakrát. Oblékla si na sebe malé krajkové kalhotky, které si objednala po internetu a měla strach, že by jí nemusely slušet, ale obavy to byly naprosto zbytečné. Pak z kosmetického kufříku vyndala lahvičku s krémem, jež voněl po vanilce s makadamovým olejem. Milovala tu vůni. Opřela si nohu o postel a začala si natírat pokožku. V pokoji bylo až moc velké ticho, tak si pro sebe broukala a nakonec si zpívala tak zvesela, až jí hlasivky začínaly pomalu protestovat bolestí.

Potom na sebe oblékla letní šatečky, které mohla nosit maximálně v létě, ale ne ona si je na sebe vzala do Ruska, kde je snad pořád zima. Ušklíbla se na sebe do zrcadla, když v koupelně rozbalovala svoje kosmetické zlepšováky, ne že by to potřebovala, ale chtěla být tak krásná, jako se tradovalo o Řecké bohyni Afroditě, aby jí ani její milovaný hokejista nemohl odolat. Zubila se na sebe a modré oči jí jenom zářily, když dopilovávala poslední nerovnosti, které by jí nedávaly spát. Pořád se ze samé nervozity kousala do rtu, až ho měla celý červený, že mohl hravě konkurovat jejím vlasům, které se neposedně vlnily. Neměla ráda, když vypadala, jako rozpletený copánek, ale nakonec zapojila žehličku do zásuvky, aby se nahřála, mezitím co sklízela zase všechna malovátka zpátky do taštičky.

Znovu si začala pobrukovat a rovnala si vlasy, které trochu natočila. Nestihla si na natočené lokýnky nanést vyživující sérum, které potřebovala po každém žehlení, aby jí posílilo vlasy a udrželo vytoužený účes, protože jí zvonil telefon na posteli.

„Huh? Ano?“ ozvala se do mluvítka.

„Cath?“

„Mami?“ zeptal se překvapeně a trochu se cítila smutná, protože čekala, že se jí ozve Tomáš, který už nepochybně věděl o tom, že byla v hotelu.

„Cath… Myslela jsem si, že se mi ozveš, až přiletíš,“ peskovala ji starostlivě.

Měla chuť protočit očima, ačkoli byl její maminka sebevíc moderní, e-maily si občas zapomínala přečíst.

„Mami, já jsem ti psala e-mail,“ uklidnila její rozhořčení, které bylo hmatatelné i po telefonu.

„Oh… vážně?“

„Ano,“ ujistila ji a vypojila ze zástrčky.

Na chvíli bylo ticho, které bylo částečně přerušováno chroupáním keksů. „No… asi jsem se zapomněla podívat.“

„Nejspíš, mami.“

„No to je jedno. Jaký jsi měla let?“

„Úžasný,“ vydechla spokojeně, protože si náramně užívala cestování v pohodlných sedácích a nemusela poslouchat hlučné hovory ostatních. „Tomáš mi očividně upgradoval letenku, takže jsem letěla první třídou.“

„No to je miláček,“ rozplývala se Cathina maminka, která si jejího přítele velice oblíbila.

„To je…“ souhlasila červenovláska zasněně a přehrabovala se jednou rukou v kufru, co by si na sebe mohla ještě obléknout.

„A je tam někde? Chtěla bych ho pozdravit.“

„Je na tréninku, ale možná ho překvapím v hale,“ zasnila se nad tím nápadem, jak by se na to zatvářil.

„Jak romantické,“ usmála se její maminka a málem si zatleskala rukama.

Modroočka milovala, když se máma chovala jako dítko, které je natěšené z maličkosti. „Viď? Docela se mi ten nápad zamlouvá.“

„Skvělý nápad, nebudu tě rušit, aby ses mohla připravit. Pozdravujte se,“ rychle se rozloučila a ukončila hovor těsně před tím, než Cath stihla nějak odpovědět.

Bylo na čase realizovat svůj excelentní plán…

Oblečená do kabátku s lodičkami, upravenými vlasy a namalovaná čekala v pokoji na taxíka, kterého si objednala v recepci. Z dlouhé chvíle si pustila televizi, byť rusky nic nerozuměla. Projížděla kanály a čekala na hovor z recepce, který by jí oznámil, že její auto je přistaveno. Přepnula si televizi na satelit, aby zkusila chytit nějakou domovskou stanici a konečně se jí to podařilo. Zázrak technologie, zazpívala si v duchu. Na televizi Markíza běžel pořad, který rýpal slavným lidem do života. Moderátorka, která seděla na pohovce, rozebírala, jak se všichni chovají a spekulovala o vývoji dalších vztahů.

„A máme tady novinku, která je jenom pár minut stará a přiletěla k nám až z ruského Omsku,“ říkala věcně a předváděla svůj uměle vybělený chrup na všechny strany.

Ovšem podnítila tím červenovlásčinu zvědavost, co se mohlo stát, tak trochu zesílila televizi.

„Pětadvacetiletý hokejový útočník Tomáš Záborský se dneska svému trenérovi omluvil z tréninku, který měl absolvovat na zítřejší zápas, jak nám řekl důvěryhodný zdroj, a namísto toho byl spatřen s pohlednou blondýnkou, která se k němu opravdu měla, když společně opouštěli restauraci… Zdali vyměnil hráč ruského Omsku blondýnku za ženu s ohnivě rudými vlasy, to nám nebyl náš zdroj schopný prozradit. Tento milostný trojúhelník budeme nadále sledovat a přineseme vám ty nejžhavější informace,“ slibovala moderátorka a nepatrně pohnula hlavou, aby režie pustila ony záběry, o nichž se zmiňovala jenom tak mezi řádky. S dunícím srdcem vypnula televizi a zhluboka dýchala. V obličeji byla bílá jako stěna. Na nočním stolku zazvonil telefon a Cath sebou cukla.

„Ehm… Ano?“

„Slečno, vaše auto je připravené,“ informoval ji recepční profesionálním hlasem.

„Ou… Omlouvám se, ale myslím si, že to nebude už potřeba.“

„Jistě, žádný problém. Můžeme pro vás ještě něco udělat?“ zeptal se a v hlase mu zaznívala nespokojenost, jelikož musel řidiče odvolat a oba budou naštvaní.

„Ne, děkuji,“ zašeptala a položila sluchátko do vidlice.

Svlékla si ze sebe kabát a lodičky skopla na zem. Lehla si do postele a stočila se do klubíčka. Vážně skvělé. Měla by utéct. Nemůže! Musí si to s ním vyřídit a až potom bude čas na útěk. Jenom se modlila, aby u toho nebrečela jako želva. Musela z toho boje vyjít se vztyčenou hlavou…

Vešel do pokoje a na rtech mu hrál úsměv. Věděl o Cath už od doby, kdy se ubytovala v jeho pokoji v hotelu. Ostatně to byl také jeden z důvodů, proč nešel na trénink. Chtěl si s ní užít odpoledne. Na večer měl lístky na hokej, do VIP zóny a připravené překvapení, které chystal celé dopoledne a musel se ujistit, že všechno bude naprosto bez chybičky. Potichu vešel do pokoje, který byl ztichlý a podíval se do velké postele, kde jeho červenovlasá přítelkyně spokojeně spala. Nemohl odolat, aby jí neprobudil jako správnou princeznu polibkem, a tak sklonil svou vysokou postavu, klekl si vedle postele na kolena a opatrně se dotýkal její tváře rty. Voněla tak omamně, že ho zaplavily pocity, které hodně dlouhou dobu potlačoval. Nechtěl vypadat jako bábovka a tak to zatajoval. Najednou se cítil s ní tak úplný, jako by se slepému navrátil zrak a hluchému sluch. Svými rty se dotkl koutku jejích rtů a odtáhl se, aby viděl, jak se bude probouzet.

Zavrtěla se, cosi si zamručela pod nos a přetočila se na posteli. Protáhla se v zádech, až v ní na několika místech zapraskalo. Rozlepila oči a snažila se přivyknout tomu pocitu rozmazaného vidění, které následovalo ihned po usnutí s čočkami. Chvíli mrkala a nakonec se oči vzpamatovaly.

„Ahoj,“ zašeptal Tomáš, který seděl u postele a opíral si hlavu o ruku.

Rty se jí roztáhly do úsměvu. „Ahoj,“ zamručela spokojeně a pak se probudila úplně. Tvář jí zkameněla a zatvářila se nesouhlasně.

„Co se stalo?“ zeptal se překvapeně a posadil se k ní na postel.

Cath vyskočila, ale Tomášovy reflexy byly rychlejší a tak jí stáhl na postel, aby u něho seděla.

„Cath, povídej si se mnou.“

„Nemám co.“

„Prosím?“

„Slyšel jsi.“

Spustil ruku z jejích ramen a povzdechl si. „Mohla bys mi vysvětlit, co se děje?“

„Myslela jsem, že tě překvapím, ale očividně jsem přijela nevhod.“

Poškrábal se ve vlasech. „Mluvíš docela v hádankách. Možná bys mi mohla dát maličkou nápovědu?“

Sladce se na něho usmála, ale modré oči měla chladné jako kus ledu. „Jasně.“ Natáhla se po počítači, který ležel v nohách postele. Otevřela jeho vrchní část a monitor se rozsvítil. Najela na ikonku prohlížeče internetu a dvakrát na ni klikla, aby se otevřelo okno. Delšími nehty nacvakala adresu a čekala, než se stránka načte. Při čekání poklepávala prsty a Tomáš vyčkával, co si to na něho připravila. Nahlížel jí přes rameno. Cítila ho za sebou, a i když mu chtěla skočit kolem krku, nemohla, protože musela vědět, na čem se ocitla. Když se konečně stránka nečetla, tak mu postrčila počítač, aby to viděl.

„Tak tady to máš.“

„Díky,“ usmál se na ní, když se nakláněl k počítači, aby si to mohl přečíst a Cath ho při tom pozorovala. Neviděla nic jiného, než znechucení? Že by se ve svém úsudku spletla? Na jednu stranu byla ráda, že neutekla, ale… co když neměla zůstávat? Z úvah jí vytrhlo zaklapnutí víka od počítače. Podívala se na něho a kousla se do rtu. Pozvedla obočí a čekala, že Tomáš na to něco řekne, ale místo toho se zachoval jako utržený ze řetězu a popadl jí do náruče.

„Co to děláš?“ vyprskla, než jí zalepil rty svými.

Podíval se na ní zčernalým pohledem. „Ukazuju ti, že ta média kecala,“ zamručel temně a nedal jí možnost přemýšlet nad něčím dalším, protože si podmaňoval její rty.

Ztratila se v tom a oplácela mu je, i když jí vlastně nic nevysvětlil. Nebo… počkat! Vysvětloval tím, jak se k ní choval, jak se jí dotýkal. Usmívala se a pevně ho objala kolem krku.

„Opravdu bych neudělal nic takového sprostého.“

„Omlouvám se,“ zašeptala a pohladila ho po hladké tváři.

Ačkoli ho mrzela ta nevyřčená nedůvěra, tak se usmál a zavrtěl hlavou. „Je to jejich práce ničit lidem životy a zázemí… Asi jsem nepřemýšlel… Myslel jsem si, že s kamarádkou si na oběd můžu zajít,“ pokrčil rameny a pohladil ji po natočených vlasech.

Nakrčila čelo. „Omlouvám se, nechtěla jsem… a proto jsem taky neutekla. Chtěla jsem s tebou o tom mluvit.“

„Spíš jsi mi chtěla hodit na hlavu počítač,“ upřesnil její slova a položil se s ní do postele.

Cath si z jeho hrudníku udělala polštář a přes tričko jej hladila. „No tak trochu… ale nehodila jsem ho, to bylo podstatné ne?“

„Chceš to brát jako polehčující okolnost?“ Tomášovi prsty se jí zapletly do vlasů.

Zvedla k němu modrý pohled a přikývla. „Jasně.“

„Um… To si musím rozmyslet.“

Vycenila na něho zoubky v úsměvu. „Co chystáš?“ zeptal se jí, když zpozoroval její nebezpečný výraz.

„Uspíšit tvoje rozhodování?“

„To budeš muset zařídit jinak.“

Zachichotala se, přelezla mu do klína a natáhla se mu přes hrudník, aby mohla uskutečnit svůj nátlak. Dlouhou dobu se to dařilo, jenomže, pak naklonil hlavu ke straně a červenovláska si zabrala další území.

„Pojď, půjdeme na večeři. Určitě jsi zase od rána nic nejedla.“

„Nemůže to ještě počkat?“ zamumlala mu nespokojeně do uch a pokoušela se z něho svléknout tričko.

„Ne… Pak půjdeme na hokej,“ řekl jí a červenovlásce se rozsvítily oči. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zapištěla nadšeně, prudce vyskočila z postele, odběhla do koupelny, aby se upravila a pak se poslušně oblékla. Milovala hokej. Bavilo jí, když se nechávala strhnout atmosférou, fandila o sto šest, i když to nebyl její oblíbený hokejový tým, fandila. Křičela, že pak druhý den sotva promluvila, ale bavilo jí to.

„Kdybych věděl, že budeš tak poslušná, tak jsem ti to řekl hned,“ dobíral si ji.

Dala si ruku v bok, přenesla váhu z nohy na nohu a přimhouřila oči. „Sedmašedesátko, přestaň zlobit a pojď.“

Zakřenil se, vzal ze stolu jejich telefony a Cathinu kartu od pokoje. „Miluju, když mi tak říkáš,“ zašeptal jí do ucha.

„Později, dobře?“ zazubila se na něho a rychle ho políbila, aby večeři stihla co v nejlepším čase.

Po vydařené večeři, kde Cath Tomáše zpovídala, co celý ten měsíc dělal, se konečně dočkala toho, že dojeli před hokejový stadion, kde se měl zápas odehrávat.

„Musím mít šálu,“ říkala věcně.

„Lásko, vždyť máš doma plný šuplík šál z hokeje.“

„Ale tuhle nemám… Tome, prosím,“ usmívala se na něho a upřela na něho smutné oči, kterým nemohl odolat.

„Pochybuju, že byl dobrý nápad tě tahat na hokej.“

Objala ho kolem pasu a nenápadně štípla do boku. „Za to ti dám odměnu.“

„Zase bonbón jako posledně?“

„No chtěla jsem tic tac.“

„To je bonbón,“ vysvětloval jí trpělivě.

Hravě ho plácla do ramene a on si ji namísto toho přitáhl k sobě a políbil. Všichni se po nich dívali, jako by byli čerstvě zamilovaní.

„Radši pojď.“

Ruku v ruce se zastavili ještě u občerstvení, aby si koupili něco na zub a potom spokojeně šli si sednout. Cath byla ráda, že má telefon nabitý, protože musela všechno zdokumentovat. Cítila se tak šťastně, že měla pocit, že má křídla a s Tomášovou pomocí by dokázala i létat.

„Na chvíli si odskočím.“

„Za blondýnou?“ Nakrčila obočí a naklonila hlavu ke straně.

Zavrtěl hlavu a dal jí pusu na našpulené rty. „Brepto. Na záchod, Zatím foť, máme nejlepší místa,“ říkal, když odcházel.

Zhluboka si povzdechla a napila se vychlazené koly ve velkém kelímku. Upravila si šálu a prohrábla si vlasy, které kupodivu držely stále svůj tvar. Přesně podle Tomášových rad, fotila rozbruslování, nástup hráčů na střídačku. Když se její přítel vrátil, pohodlně se rozvalil do sedačky, objal jí kolem ramen a políbil takovým způsobem, až propásli vhození puku na led.

„Copak?“ zeptal se, jako by se nechumelilo.

„Vyrazil jsi mi dech.“

„To děláš přesně ty mě už tři roky.“

Zčervenala ještě víc a přitulila se mu k rameni. Po chvíli se ale nechala tak strhnout hrou, že vyskakovala a zase se posazovala, jako by byla na pružině.

„NO CO TO PÍSKÁŠ? CHCEŠ TU PÍŠŤALKU NĚKAM NARVAT?!“ křičela na rozhodčího, který pískal úplně jiný zákrok, než měl být pískaný a vložila si dva prsty do pusy a zapískala tak pronikavě, až se po ní pár lidí podívalo.

Tomáš jí pozoroval se zářícíma očima a sdílel její nadšení. Prvních dvacet minut uteklo neskutečně rychle. Dopadla vedle něho a zhluboka se napila.

„Úžasná zápas.“

„Líbí se ti?“

Přikývla. „Moc, děkuju, že jsi mě sem vzal,“ houkla na něho, aby se slyšeli přes hlasitou muziku.

„Jedině rád,“ souhlasil a podíval se na plazmu, kde se objevila kiss cam, která je zabírala.

„Ehm… Lásko, to jsme my,“ zakoktala se Cath a Tomáš jenom pokrčil rameny a uposlechl kameru. Ozval se potlesk a pískání.

„Neblázni, jsou tu děti,“ zamumlala tiše, když se odtáhl.

„Ehm… podívej se na tu tabuli ještě jednou,“ upozornil ji tiše.

Poslechla ho a vzápětí vytřeštila oči. Na tabuli, před celým stadionem bylo napsáno: MARRY ME, CATH? V malém srdíčku byl záběr na ně, jak si před ní Tomáš kleká a z kapsy kalhot vytahoval krabičku, v níž měl prstýnek.

Na rtech mu pohrával úsměv. „Tak co ty moje fanynko, vzala by sis jednoho hokejového útočníka?“

Podívala se na tabuli a pak na Tomáše, který vyčkával. Zacítila slzy, které se rozhodly, že se vydají na procházku. „Ano! Chci tě sedmašedesátko,“ vykřikla a skočila mu kolem krku.

Navlékl jí prstýnek a pak se objímali tak dlouho, že jí bylo jedno, jak začne druhá třetina.  Dívala se střídavě na prstýnek a na muže, který jí bude patřit i oficiálně.

„Nějak jsi mi ztichla.“

„Nemám slov.“

„To je snad poprvé, co nemáš žádné argumenty,“ pochvaloval si spokojeně a pasivně sledoval hru.

„Očividně.“

„Co kdybychom se vrátili na hotel?“

Souhlasila a byla sbalená během vteřiny. Společně odcházeli a několik lidí z VIP sekce jim pogratulovalo.

V pokoji svítila jenom lampička na nočním stolku. Šaty se nedbale válely po podlaze. A postel byla rozválená. Tomáš ležel na boku a pozoroval Cath, jak si prohlížela svůj prstýnek.

„Neskutečně se mi líbí,“ zašeptala.

„Opravdu? Vybíral jsem ho asi dvě a půl hodiny.“

Natočila k němu hlavu a překvapeně se usmála. „Páni… to je déle než tvojí nejlepší hokejku.“

„Viď?“

Pokývala hlavou a zavrtěla nohama, na nich měla lodičky. Zachvěla se pod jeho pohledem, kterým jí klouzal po těle.

„Zima?“ ptal se a vztáhl ruku. Dotýkal se jí pomalu a s rozvahou.

„Trochu.“

„Pojď, zahřeju tě,“ lákal ji a přitulil se k ní.

Přehodil přes ně přikrývku a Cath si skopla lodičky. Spokojeně si povzdechla a protáhla si zkroucené prsty.

„Tak jak se cítíš, slečno Záborská?“

„Úžasně… Culím se jak blbeček.“

„Náhodou se mi to líbí, když se směješ jako sluníčko.“

„Jak jsi přišel na ten nápad se žádostí o ruku?“ zeptala se, když konečně spustila ruku s prstýnkem a lehla si k němu na bok.

„Nevím, nějak to tak vyplynulo.“ Připustil, i když žádost o ruku byla inspirovaná Cathiným oblíbeným citátem: Najbláznivejšie sny dávali ľuďom odjakživa najväčšiu silu.

„Já jsem ráda, že se to stalo,“ zašeptala ospale.

„Miluju tě,“ zašeptal a díval se, jak pomalu upadá do říše snů.

„Já… tebe… víc,“ protestovala na pokraji spánku, čímž si u něho vysloužila úsměv.

Tomáš jí dal pusu na čelo a zhasl lampičku. Pokoj se ponořil do tmy. Tomáš chvíli přemýšlel o svém štěstí, že jí vůbec – svého červenovlasého anděla našel a byl opravdu šťastný. Pořádně si ji k sobě přitulil, nadechl se vůně jejího šamponu a konečně se i on pohroužil do snů, ve sladkém očekávání, co přinese zítřek…