Společný život

Krásné poslední lednové pondělí. Pokud si pamatujete na čtvrtek z kraje měsíce, konkrétně to bylo dvanáctého, publikovala jsem povídku s názvem Večer v Omsku s hlavním hrdinou - hokejistou - a jeho půvabnou přítelkyní Fleur, kterou jsem napsala pro svou velmi dobrou kamarádku. A jak už to tak bývá, někdy nemůžu nechat postavy jen tak ležet a rozhodla jsem se, že napíšu i druhou část, která je o něco slabší, než ta první... ale i tak si myslím, že bude stát za to. 

Pokud jste si nestihli přečíst Večer v Omsku, nezoufejte, stačí jen kliknout na tento odkaz, který Vás přesměruje. 

Už Vám jenom popřeju příjemné čtení. 

Bylo to pár dní, co oznámili své zasnoubení budoucí rodině toho druhého. Od té chvíle se roztrhlo hotové šílenství. Maminky spolu dlouhé hodiny telefonovaly a snažily se domluvit nejvhodnější termín, kdy by se mohly poznat. Pro oba budoucí novomanžele to bylo hodně zmáhavé.

„Asi jsme jim to neměli říkat,“ hudral Tomáš, který vycházel ze sprchy s boky zahalenými do ručníku.

Jeho nastávající se na něho zakřenila. „Ale ony mají takovou radost.“

Znaveně si lehl do postele. Uvelebil se na břiše a hlavu si podepřel polštářem. „Jenomže ty máš normální mámu. Ta moje mi snad před obřadem bude kontrolovat uši.“

Cath zavřela časopis, odložila ho na noční stolek. Vyklouzla zpod přikrývky a posadila se na Tomáše.

„Lásko, dneska ne,“ zamručel a ona se zachichotala.

„Taky nemůžu… A nechceš po domácku dělanou masáž?“ zašeptala a políbila ho na lopatku a krk.

„Vydal ze sebe něco mezi zavrněním a blaženým zavzdycháním.

„To nemůžu odmítnout.“

Hladila ho po zádech a dávala pozor, aby ho neškrábla nehtem. Sklonila se k jeho uchu. „Čekala jsem to.“ Natáhla se ke svému nočnímu stolku, kde měla krém a trochu si ho vytlačila do dlaně. Zahřála ho a pak začala opečovávat Tomášovy svaly.

Důležitý zápas se blížil a celé mužstvo se připravovalo mnohem usilovněji. Trénování se prodloužilo a pak se přesouvali do posilovny, kde většina hráčů byla jako doma. Trenérovy tresty za neposlušnost.

„Uhm… To je úžasný,“ zavzdychal do polštáře a červenovláska se pro sebe usmála.

Dlaní přejela v okolí páteře, kde měl pár ztuhlých bouliček.

„Páni, jsi vážně ztuhlý,“ vydechla překvapeně, když se snažila s tím něco udělat.

Zvedl hlavu z polštáře a podíval se na ní přes rameno. Obočí měl vyklenuté do oblouku, že se mu málem ztrácelo ve vlasech. „Ty provokuješ….“

Zatvářila se jako nevinnost sama. „Chtěla jsem, aby sis odpočinul.“

„No to trochu nejde,“ povzdechl si a znovu si lehnul.

Usmívala se. Byla ticho a pokračovala. Za chvíli začal pochrupkávat a sem tam zachrápl, že se hory musely zelenat.  Opatrně sklouzla vedle něho, přikryla ho dekou a nechala spát. Rozespale se po ní natáhl a silnou rukou si ji k sobě přitáhl. Dal jí pusu na krk a pak zase začal lehce chrápat. Červenovláska zavřela své modré oči a následovala ho.

„Dobré ráno,“ zacvrlikala asistentka, která na ni čekala u výtahu. Jako každé ráno si Cath od ní vzala diář a dala jí svou kabelku.

Za pochodu listovala diářem, sem tam upíjela horkou čokoládu a poslouchala vzkazy, které jí asistentka tlumočila jako správný záznamník.

„Volal tisk, že chtějí tiskovou konferenci.“

„Kvůli čemu?“ zeptala se překvapeně a vešla k sobě do kanceláře, která měla skvostný výhled na celé město.

„No… to zasnoubení,“ řekla s taktně ztlumeným hlasem.

Cathrine se na ní podívala a vyklenula překvapeně obočí. „Prosím?“

„Domákli se to,“ pokrčila rameny a zatvářila se, jako snědla žiletku okořeněnou ostnatým drátem.

Věnovala jí ledový úsměv. „Okamžitě to zrušte a pošlete mi sem tiskovou mluvčí.“

Slečna poslušně vycupitala z kanceláře, přičemž kabelku nechala ležet na křesílku, které měla Cath pro ni vyhraněné. Zapnula počítač a podívala se od e-mailů, kterých tam měla požehnaně.

Z práce jí vyrušilo klepání na dveře. „Dál.“

„O co se jedná?“ zeptala se její tisková mluvčí, která měla sebou diktafon a tablet.

Pokynula jí rukou, aby se posadila na křeslo. „Nějak slušně odpálkuj novináře s tím, že jim nebudu sdělovat svůj osobní život.“

Mluvčí se usmála a přikývla. „Maličkost.“ Prsty se jí rozběhly po dotykové klávesnici na tabletu a během okamžiku ho podávala červenovlásce, která se nervozitou kousala do tváře. Rychle očima přejela text a pak spokojeně pokývala hlavou. „Výborný.“

Druhá žena si od ní vzala zpátky tablet a naťukala e-mailové adresy všem médiím a odeslala jim to. „Pokud jsme hotovy, jdu.“

Modroočka přikývla a nechala ji odejít. Dopila horkou čokoládu a dala se do práce, která jí stála tři dny, zatímco ona si užívala volna.

Večer došla unavená domů. Ve výtahu se jí podlamovala kolena únavou. V jedné ruce držela klíče a v druhé třímala nákup. Úlevně si vydechla, když kabina otevřela svoje dveře a ona mohla vystoupit. Odemkla byt, který byl ztichlý. Tomáš byl očividně na tréninku… Lehce posmutněla, protože večery, které mohli trávit společně, se stávaly vzácnějšími den za dnem. Kabelku nechala ležet v předsíni a nesla tašku s nákupem do kuchyně. Procházela obývacím pokojem a rozsvítila lampu, aby nebyla v naprosté tmě.

„Překvapení,“ ozval se tiše Tomáš, který stál u jejich jídelního stolu.

Úžasem zůstala stát a pak se usmála. „Páni… to se ti povedlo. Jak…?“

Věnoval jí úsměv, vzal jí tašku z ruky a dal na linku. „Sledoval jsem tě, jak jsi zaparkovala dole a pak jsem jenom čekal, než uslyším klíč v zámku. Ale jedna mrcha hořet nechtěla,“ zakroutil nad tím hlavou a ukázal směrem ke stolu, který byl prostřený pro dva.

Barvy byly sladěné do červena, její oblíbené. Na stole byly dvě velké svíce, taktéž červené. Na talířích byly poklopy, aby jídlo nevychladlo. Zalapala po dechu a podívala se na něho s naprostým výrazem zbožňovanosti.

„To je něco… nádherného.“

Oslnivě se usmál a bylo na něm poznat, že je z toho nadšený. „Říkal jsem si, že bychom si mohli udělat nějakou tu pěknou chvilku jenom my dva… Navíc zítra budu dlouho v hale,“ omlouval se, pomohl jí, aby se usadila.

„Je to krásné, povedlo se ti to,“ vydechla spokojeně a pod stolem si skopla boty na podpatku, které neměla ráda, ale do práce se musela oblékat slušně, i když by nejraději chodila v converskách.

„Snažil jsem se.“ Tomáš zvedl poklop a na talíři bylo její oblíbené jídlo – Cordon Bleu s restovanými brambůrky.

„Můj ty bože,“ vydechla překvapeně a se zvednutým obočím a překvapeným výrazem ho pozorovala, jak si sedal naproti ní.

„Víno?“ zeptal se s úsměvem a nalil jí sklenku, když přikývla.

Cathrine nevycházela z údivu. S mírným úsměvem na rtech si s ním připila a pak se dala do jídla.

„Jsi nějaká zamlklá.“

Zavrtěla hlavou. „Vůbec… Jenom jsem překvapená.“

„Že jsem uvařil?“ dobíral si ji a červenovláska mu to s jiskřícíma očima odsouhlasila.

„No nevím, jestli se mi to povedlo, ale…“

„Je to vynikající,“ ubezpečila ho.

Tomáš ji pozoroval a byl rád, že jí chutná. Nikdy by se nepřiznal, že se s večeří dělal celý den. Hlavní bylo, že jí chutnalo. Ostatně dělal to za nějakým záměrem. Na chvíli se musel zamyslet víc, protože když se po ní podíval, tak ho pozorovala.

„Tak o čem chceš mluvit?“

„Jak…?“

„Ale no tak… jsme spolu dlouho. Vím, jak se tváříš, když mi chceš něco říct.“

„No možná až po jídle,“ pokrčil rameny a raději se jí začal ptát na její den v práci.

Cath mu odvyprávěla naprosto všechno i to, jak se rozhodovala, že možná propustí svou asistentku, která neuměla držet jazyk za zuby. Mezitím dojedli a hokejista ji posadil na pohovku, aby si odpočinula. Sám to zase sklidil a potom jí dal ještě misku se zmrzlinou a sedl si vedle ní.

„Já vím, o co ti jde,“ zamumlala spokojeně, když si dávala lžičku se zmrzlinou do pusy, „snažíš se mě nacpat a pak upéct jako ježibaba Jeníčka s Mařenkou, že?“

„Já věděl, že jsem zapomněl pustit troubu,“ zasmál se a plácl se do čela.

Vyprskla smíchem a nechtěně se pocintala zmrzlinou. „Do pytle!“ Skoro mu hodila misku, vyskočila na nohy a svlékla si ze sebe kalhoty.

Tomáš jí celou dobu pozoroval, když se na něho podívala, svitlo jí, co měl v úmyslu. Nechala kalhoty spadnout na zem a vrátila se k němu. Posadila se mu do klína a vzala mu misku se zmrzlinou. Trochu nabrala na lžičku a otřela se mu jí o rty.

„To byl hodně chytrý plán… Ale mohl jsi mi to říct hned, jak jsem vešla.“

„Ale moje práce by vyšla vniveč,“ podotkl a spolkl zmrzlinu.

Schválně mu nechala skápnout zmrzlinu na tvář a pak ji slízla. „Jo to je pravda… Ale nemám už chuť na zmrzlinu.“

Na sucho polkl. „Jo… myslím si, že to mám podobně.“

Podívala se na něho s hravým úsměvem. Odložila misku na stolek a vztáhla ruce ke svému lehkému svetříku a pomalu ho rozepínala. Sledoval ji, ale nezasahoval jí do toho. Rozepnutý kousek látky odhodila na podlahu a tričko jej následovalo.

„Nechceš mi povědět, proč jsi udělal tak nádhernou večeři a pak ses mě pokusil svádět?“ zavrkala a nakláněla se k němu jako hladová kočka.

Měl pocit, jako by se mu plnil ten nejtajnější sen. I když si myslel, že už žádný nemá. „Jenom mě to tak napadlo, že bychom si mohli užít krásný večer,“ pokrčil rameny a začal ji hladit po nahých ramenech.

Usmála se a raději ho políbila. Ostatně nezáleželo na tom, že se jí pokoušel svádět. Bylo to pěkné gesto. Romantická večeře, jak naslouchal… co víc si mohla přát?

Za neustálého líbání se jí podařilo ho svléknout z trička a odhalila tak jeho neuvěřitelně vypracované svaly.

„Možná bys měl trávit míň času v posilovně… Za chvíli budeš vypadat jako Hulk,“ říkala opatrně a nehty mu sjela po hrudníku.

„Nejsem zelený.“

„No pokud nebudu prát tvoje věci z tašky, kterou máš na trénink, věř, že zelený budeš, až ji otevřeš,“ dobírala si ho a hravě ho cvrnkla do nosu.

„Ty jsi podšívka,“ zavrčel a shodil si ji pod sebe na pohovku.

„Nééé,“ vypískla, protože ji začal lechtat.

Nechal jí běhat své prsty po žebrech a smál se. „Neměla jsi být tak prostořeká.“

„Co jsem ti udělala?“

„Říkala jsi, že smrdím.“

„Ale kuš. Nebuď vztahovačný,“ smála se, jak si jí dobíral a hravě ho chtěla uhodit do ramene.

S vycvičenými pohyby jí chytil ruku a přitiskl jí k pohovce nad hlavou.

„Ach jo… tebe je šíleně těžké oblafnout,“ povzdechla si a vykulila na něho oči.

„Nedělej to, vždycky ti podlehnu.“

Znovu vypoulila oči. „Vždyť já ti nic nedělám.“

Přimhouřil své oči a zavrtěl hlavou. „Jenom počkej,“ zavyhrožoval a chytil jí i druhé zápěstí.

Vítězoslavně se na Cath usmál a pak se sklonil k jejím pootevřeným rtům. Zakňourala, když se odtahoval a díval se na ni.

„Něco se ti nelíbí?“

„Kdybys mi pustil ty ruce,“ zaprosila a nakrčila obočí.

Zavrtěl nesmlouvavě hlavou. „Ještě ne.“

Kousla se do rtu a dívala se, jak se natahoval po kravatě. „Tomáši!“ vypískla, když jí chtěl svázat zápěstí k sobě.

„Copak?“

„Nebudu si hrát na padesát odstínů,“ zamračila se na něho a našpulila rty.

„Vidíš někde tady bičík?“

Pootevřela ústa a vykulila oči. „Ty jsi to četl!“

„Jo dneska na internetu. Horší knížku jsem snad neviděl.“

„Panebože, ty jsi číslo.“

Předvedl bělostnou řadu zubů a přikývl. „Já vím…“ Sklonil k ní hlavu a odhodil kravatu někam na podlahu a pak se věnoval jenom červenovlásce pod sebou.

Srdce cítila až v krku. Rukama se dotýkal jejího těla. Zakláněla hlavu a šeptala své požadavky. Byl celý nadšený, že s ním mluvila tak otevřeně. Kousla se do rtu a prohnula se pod ním.

„Miluju tě,“ zašeptal těsně před tím, než se sklonil k jejím rtům.

Omámeně se usmála a předvedla mu jeden z nejzubatějších úsměvů, které uměla. „Miluju tě,“ zopakovala tiše jeho slova.

Nikdy nechtěla říct: ‚Já tebe taky.‘ Nikdy netušila, co se mohlo stát a mohla by svých slov litovat. Držel jí ruce za hlavou a nedovoloval jí, aby se pohnula.

„Pusť mi tu ruku,“ prosila s nakrčeným obočím.

Zvedl hlavu a podíval se na ni s lesknoucími se rty. Chvíli o jejím návrhu přemýšlel, kousl se do rtu. „Ale jenom jednu,“ upozornil ji a nechal ji, aby vyprostila z jeho sevření. Propletli si prsty a ona mu vjela rukou do vlasů.

„Tomáši…“zalykala se a Tomáš se spokojeně usmál…

„Připravená, lásko?“ Cath stačila jenom sotva přikývnout, než…

Celá zadýchaná a zpocená se probudila z toho snu, který se jí opakovaně zdával už přes tři měsíce. Dívala se do stropu a sotva popadala dech. Chvíli zůstala v klidu a potom vystřelila z postele, aby to stihla do koupelny, kde padla na čtyři před záchodovou mísu a vyprázdnila celý žaludek.

Když bylo po všem, vyčistila si zuby a vrátila se do postele. Cítila se hrozně. Tomáš doma nebyl, protože měli další zápasy. Vrátila se do postele a usnula.

 V práci to stálo za starou bačkoru. Nebyla schopná udělat nic kromě toho, že si sedla s hrnečkem za stůl a dívala se z okna.

„Cath?“ Žádná reakce nebyla. Její maminka se podívala na sekretářku, která se tvářila znepokojeně.

„CATHRINE!“ ozvalo se hlasitěji, až sebou červenovláska trhla. Prudce se otočila a málem se polila čajem.

„Mami, co tady děláš?“ zeptala se, jako by se nechumelilo.

„Jdu ti nějak pomoc… Protože holčičko, vypadáš opravdu… hrozně.“

Modroočka si posunula bílé obroučky brýlí na nose a zavrtěla hlavou. „Ne, jsem v pohodě.“

„NE to teda nejsi. Sbal se, běž domů a odpočívej. Já ti s tím tady pomůžu,“ říkala přísně, a během deseti minut Cath prohrála svůj boj s mámou o tom, jestli zůstane v práci nebo ne.

Nešla rovnou domů, připadala si strašně. Venku bylo krásně, tak si sedla do parku, kde mohla přemýšlet. Nemohla se tomu věnovat však dlouho, protože k ní přiběhlo děvčátko s dlouhými copánky.

„Ahoj, ši tu šama?“ zeptala se šišlavě a předvedla pár vypadaných mléčných zoubků.

„Ahoj, teď už ne, princezno. Kde máš maminku?“ zeptala se Cath vyplašeně, protože takhle malá holčička se nemohla pohybovat někde sama.

„Šem tu s tatínkem,“ řekla věcně a vykulila svoje světle zelené oči.

„Aha… A jak se jmenuješ?“

„Rhiannon,“ odpověděla po chvíli přemýšlení a pak se rozzářila, když jméno řekla správně.

„Krásné jméno,“ usmála se Cath a posadila holčičku vedle sebe.

Rhiannon se na ní chvíli dívala a potom se usmála. „Máš krášné vlašy.“

Po dlouhé době se Cath usmála. „Dlouho mi trvalo, než jsem si koupila správný odstín.“

Holčička se zamračila, ale pak se zase usmála. Vypadala, že je sluníčko. „Vypadáš jako Arielka.“

„To mě těší. A nebude se o tebe tatínek bát?“ starala se Cath, když spatřila vysokého muže, jak se rozhlížel kolem sebe a párkrát zavolal holčiččino jméno.

„Nebude,“ zabručela a mávla nad tím rukou, jako by to nebylo důležité.

Červenovláska si povzdechla a opět začínala pociťovat nevolnost. Zhluboka dýchala a přiběhl k nim celý uřícený chlápek, který byl očividně tatínkem té malé uličnice.

„Ježíši! Tebe uvázat na řetěz by bylo málo!“ rozkřikl se, když jí popadl do náruče.

„Tatí! Tohle je Arielka,“ vykřikla mile a objala ho kolem krku.

„Ty jsi tady tuhle slečnu otravovala?“ zhrozil se a Cath vyprskla smíchy.

„Vůbec mě neotravovala, je hodná a milá.“

„To bych chtěl vidět,“ prohlásil ztrápeně.

„Ona je opravdu hodně milá, jenom je jako z divokých vajec,“ přiznal se a pohladil svou dceru po zádech.

„Máte opravdu hodně krásnou dcerku.“

„Kdyby byla alespoň tak hodná, jak je krásná.“

Cathrine se zasmála a podívala se na Rhiannon, která se tvářila naštvaně, protože si jí nikdo nevšímal.

„No… my už půjdeme. Omlouvám se, že vás tahle malá obludka otravovala,“ říkal a byl na odchodu.

„Ahoj Arielko,“ zapištěla Rhiannon vesele a naposledy jí ukázala úsměv bez vypadaných zubů.

„Ahoj a nashle,“ usmála se na ně a zamávala za nimi.

Došla domů, když se smrákalo. V parku proseděla skoro čtyři hodiny a začala přemýšlet. Nakonec vytáhla diář a podívala se na jejích posledních pět dní ženských potíží. Musela na to zapomenout, i když se na to zapomenout nedalo, ale jinak si to nedokázala vysvětlit, že jí to ani nepřišlo divné. Přípravy na svatbu gradovaly a obřad se měl uskutečnit za tři měsíce, přesně na den. Shodila ze sebe oblečení a začala se přehrabovat v kabelce, aby našla krabičku s testem, který si koupila v lékárně. Když jí konečně našla, začala hledat telefon, který křičel jako utržený ze řetězu.

„Ano?“ ozvala se, aniž by nějak pozdravila.

Nejprve uslyšela Tomášův srdečný smích a teprve potom nějak zareagoval. „No to je mi teda přivítání…“

„Omlouvám se.“

„Uvažuju o tom, že ti to odpustím,“ dobíral si ji a Cath by klidně dala ruku do ohně, protože bylo jasné, že se Tomáš kření.

„To by bylo skvělé.“

„A proč by to bylo skvělé?“ zeptal se jako dítě a Cath jeho chování a i přítomnost chyběla.

„Nevím, tak nějak celkově, abychom byli v harmonii?“ zeptala se a pohrávala si v ruce s krabičkou od těhotenského testu.

„Možná bych kvůli tomu mohl něco udělat,“ zauvažoval a nakonec se zeptal, jaký měla den.

Červenovláska mu vyprávěla všechno i o těch svých nočních snech, které jí budily. Nevynechala ani to malé setkání s Rhiannon.

„Tak to bylo opravdu hodně milé,“ říkal s úsměvem a začal vyprávět svůj den, který strávil skoro celý na ledě.

„Lásko, co se děje?“ zeptal se, když mu neodpovídala na nabídku toho, jestli by za ním nechtěla přiletět na víkend.

„Zatím nevím, mám jenom od těch snů takový divný pocit.“

„Jaký?“ zeptal se, protože si představoval, že to bude jenom dočasné a bezvýznamné.

„Frustrace.“

„Hups… No dobře… možná by sis měla o tom promluvit s odborníkem, jestli to tak cítíš,“ rozumoval.

„Měl bys dostudovat psychologii,“ dobírala si ho, aby trochu zmenšila vážnost jejich rozhovoru.

„Na to by musel být čas,“ smál se a Cath upadla krabička na zem.

„Sakra!“ zamumlala si potichu pro sebe, ale on to slyšel.

„Co ti spadlo?“

„Ale taková malá krabička,“ řekla bez zájmu.

„Překvapení?“

Vykulila oči nad jeho zvědavostí. „Ne tak docela.“

„Podnítila jsi mou zvědavost, tak sem s tím,“ zasmál se.

Zasmála se a zhluboka se nadechla, aby získala odvahu. „Těhotenský test.“

Ticho. Cath uvažovala o tom, že kdyby možná odpálila granát, tak by to nevyvolalo skoro mrtvolné ticho…

„No dobře… Už sis ho udělala?“

„Stihl jsi mi zavolat, když jsem ho akorát vyndávala z tašky,“ zakřenila se a byla lehce překvapená, když to vzal s naprostým klidem.

„Fajn… tak počkej,“ zamumlal a ukončil hovor.

Překvapenější být nemohla a poslušně si sedla na postel a čekala. V předsíni slyšela šramot a bylo jí jasné, že její princ je doma.  Vpadl do ložnice, aniž by si sundal z hlavy kšiltovku a zul si boty.

„Tak už můžeš,“ vyhekl a popadal dech.

Naklonila hlavu ke straně a usmála se. „Co tu děláš?“

„Chtěl jsem tě překvapit a trochu nalákat po telefonu na uvítanou, ale… tohle je lepší. Bylo by skvělé, kdyby to vyšlo pozitivně.“

Zamračila se a vyskočila na nohy. „Jak to myslíš tím pozitivně?“

„No že bys byla těhotná.“

„Takhle jsem to nemyslela. Ty sis to plánoval?“ zalapala po dechu překvapeně.

„Trochu?“ přiznal se s omluvným úsměvem a Cath nechtěla být sprostá a tak raději zašla do koupelny.

„Jo to bychom měli,“ zamumlal si pro sebe a sundal si čepici a usadil se na postel. Věděl, že z toho nevyvázne bez šrámu.

„Mohl jsi mi to alespoň říct!“ zahučela ublíženě, že jí do toho nezapojil, navíc rozhodnutí nebylo jenom na něm.

„Já vím, chtěl jsem s tebou o tom mluvit, ale taky jsem ti chtěl udělat překvapení.“

Zhrozeně se na něho podívala. „Dostal jsi snad pukem do hlavy?“

Zvedl ruce v obranném gestu. „Mluvila jsi o tom ze spaní.“

Tím jí vzal všechny argumenty. „Fajn, ale nebudeš to řešit beze mě.“ Namířila na něho výhružně ukazováček.

Vzal ji za ruku. „Nebudu,“ sliboval a rty se dotkl jejích kloubů.

Zdálo se, že hádka byla zažehnána. Budík na telefonu zazvonil a oba dva se podívali na výsledek. Cath v neuvěření a Tomáš se dmul pýchou.

„Myslím, že si potřebuju sednout,“ zalapala po dechu a Tomáš ji starostlivě objal a políbil na čelo.

Pomohl Cath na postel a ona se jenom dvakrát nadechla a pak se rozplakala.

~ ~ ~ ~ ~ ~

Nastal den D. Červenovláska se probudila v pokoji, v němž žila dlouhých osmnáct let. Protáhla se a na rtech jí sídlil úsměv. Mrkla se na budík, který měl pro ni ještě pár minut k dobru, než by její maminka začala bušit na dveře. Tolik se na ten den těšila, že pochybovala o tom, jestli se vdává její maminka nebo ona. Večer, než si šla lehnout, ji našla, jak seděla nad jejím fotoalbem z dětství a utírala si slzy. Dlouho do noci si povídaly a vzpomínaly na své zážitky, kterých bylo bezpočet. Otočila se k oknu a dívala se na sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje. Ležela na pravém boku, ale to se miminku nelíbilo. Plácla sebou na záda a ten malý drobeček byl konečně spokojený a nevrtěl se tolik. Pohladila si rostoucí bříško a okno se pohnulo. Tomáš se zubil, kdy k ní lezl oknem, že se jí vrátily vzpomínky, jak to udělal po jejich prvním rande. Vlezl do pokoje a stihl se uhodit do hlavy.

„Dávej pozor, nebo na tebe mamka přiběhne s koštětem,“ zašeptala a zalykala se smíchy.

Narovnal se a šel k posteli, kde byla rozvalená a vystrkovala bříško. Lehl si k ní.

„Nepřijde. Je zrovna v kuchyni s mojí mamkou a hádají se, jestli budou tě budit teď nebo až za hodinu.“

„Doufám, že přijdou až za hodinu…“

„Chceš si snad ještě něco užít, když ještě nejsi v chomoutu?“ dobíral si ji a dlaní ji hladil po bříšku.

Udělala si z jeho hrudníku polštář a spokojeně vydechla. „To nechám na později… Začíná se vrtět víc a víc,“ říkala posmutněle a začínala znovu usínat.

„NE, nespi.“

„Proč ne?“ zamumlala a stěží držela oči otevřené.

„Já… chci ti něco říct.“

Zvedla hlavu a tázavě se na něho zadívala. Usmála se a hladila ho po krku a hrudníku. „Poslouchám.“

„Víš, ten den kdy jsem tě potkal… to bylo… něco, na co jenom tak nezapomenu. Ani nevíš, jak jsem se bál, když jsem tě měl pozvat na první rande. Byl jsem tak vyklepaný, že si ze mě dělali legraci i zástupci trenéra. Nekecám… Ale prostě… tak moc jsem chtěl, aby to vyšlo. No a pak naše první hádka. Byl jsem z toho tak v nervech, že jsem si myslel, žes mi schválně podupala ego, jenom pro tvoje potěšení.“

„Kvůli čemu jsme se vlastně hádali?“ zeptala se a držela slzy na uzdě. Tomášovo doznání bylo… něco krásného. Lepší než ten manželský slib, který si ani nepsali.

„Sám nevím… možná kvůli nějaké hovadině?“

„Nejspíš…To bylo kvůli té poličce, co máme v koupelně pod zrcadlem,“ vzpomněl si.

Cath vyprskla smíchy a souhlasila. „No jo vlastně… Ale uznej, že tam vypadá opravdu dobře.“

„No to uznávám.“

Vyskočila a vítězně se usmála. „Ještě jsem neskončil,“ upozornil ji a ona jenom zavrtěla hlavou.

„Nech si to na později. Jsi to nejlepší, co jsem mohla dostat.“

Pohladila ho po dlouhých vlasech a oči mu zářily. „Všechno, co jsem ti teď řekl, jsi shrnula do jedné věty.“

„Nedělej si s tím vrásky. Strašně ráda to budu poslouchat třeba několikrát,“ usmála se slzami v očích a sklonila se, aby ho políbila.

„Tohle mi ráno chybělo, když jsem se probudil,“ zamumlal a dával pozor na její bříško, které neustále hladil.

 „Však si to můžeme ještě vynahradit.“

Na chvíli se nechal unést tou představou, která mu opravdu neskutečně imponovala, ale nakonec nemohl, protože by to trvalo ještě delší dobu než hodinu… a na to opravdu čas nebyl.

„Co ta naše malá princeznička?“ zeptal se vesele a odvedl raději řeč jinam.

Vyměnili si pozici. Opět se ocitla na zádech a Tomáš jí vyhrnul své velké triko nad bříško a začal se s ním mazlit.

„Roste každý den… to je k neuvěření… Nemůžu se dočkat, až budeme tři.“

S úsměvem ho pohladila po vlasech. „Povídej mi o tom.“

Podíval se na ní a zavrtěl hlavou. „Maminka by chtěla, abych ti něco povídal, ale teď si chci povídat s tebou… Máš se tam dobře? Netlačí tě nic? Kdyby ano, klidně maminku kopni, ona to přežije,“ smál se a dostal pohlavek od červenovlásky, která si dávala polštáře pod záda.

„Nenabádej ji k tomu. Jestli je po tobě, tak jí to napadne.“ Zamračila se a chytla se ho za nabízenou ruku.

„Dobře, tak nekopej. Buď dneska hodná holčička, dobře?“ domlouval ji a potom jí věnoval pusu.

Ucítil proti svým rtům lehoučké kopnutí.

„Zdá se, že mi rozuměla,“ vydechl pyšně a rychleji mrkal.

„Zlatíčko, vstá…“ Říkala červenovlásčina maminka a Tomášova budoucí tchýně, když vcházela do jejich pokoje. Zamračila se a zatvářila se nespokojeně.

„Mám si donést koště?“ zeptala se výhružně a ustoupila mu ze dveří, aby mohl odejít.

„To nebude potřeba, půjdu sám.“

„Hodná kluk,“ zakřenila se na něho a Cath plakala smíchy.

Když byl Tomáš pryč, došla si dát sprchu a pak se musela chystat na obřad. Začínala být nervózní, ale nemohla se dočkat, až bude jenom její…

Nervózně přecházela sem a tam a čekala na svého strýce, který ji měl odvést k oltáři. Ano, rozhodli se pro svatbu v kostele, který byl naprosto nádherný. Nebyl vyumělkovaný a každý nemusel obdivovat zlatem vyzdobené stěny, ale… líbila se jim ta jednoduchost.

„Jsi připravená?“ zeptal se jí strýc a ona po chvíli váhání přikývla.

Podal jí kytici a dech se jí zkracoval. Ani miminko nedutalo. „Víš, Cath. Byla jsi skoro mojí dcerou a jsem neskutečně rád, že tady můžu být a odvést tě tam.“

Uslzeně se usmála a přikývla. „Děkuju. Taky tě mám ráda, jako mého tátu.“

„Chtěl by tu být.“

„Já vím,“ usmála se a otřela slzy.

Strýc počkal, než se uklidnila a pak jí vzal za ruku a pomalu se vydávali uličkou, kde stál Tomáš s jeho nejlepším kamarádem. Ruce se mu klepaly, ale přesto se na ni usmíval.

Kráčela vedle strýce a srdce jí bušilo až v krku, ale nevnímala to. Soustředila se na ten jeden bod. Na toho vysokého chlapa, kterého si hodlala vzít. Došli až k oddávajícímu a pak tam stáli naproti sobě a dívali se na sebe a usmívali… Málem zapomněli odpovědět ano, jak si všímali jenom toho druhého, ale velmi taktní zakašlání je uvedlo zpátky k ostatním.  Vyměnili si prstýnky a pak stvrdili svůj svazek polibkem, že si i oddávající musel přisadit se zakašláním a dodáním: „Jsou tady děti.“

„Těšíte se na společný život, paní Záborská?“ zeptal se jí tiše, když přijímali gratulace.

„Nic lepšího mě nemohlo potkat,“ usmála se a v očích se jí třpytily slzy.

Tomáš si po gratulacích vytříbil vteřinku, než musel svou milou představovat zbytku rodiny, a raději ji objímal a líbal, aby se ujistil, že to není jenom sen. Naštěstí nebyl.

„Jdeme na hostinu, tohle si nechte na později,“ zamračily se na ně jejich maminky a ukázaly ke společnému autu, které je mělo do restaurace odvézt.

V autě byli potichu a jenom se drželi za ruce. Víc nebylo potřeba, jelikož na další slova měli celý život…