Šťastný konec trochu jinak

_{Pokud chcete o knize vedět víc, klikňete na obrázek,}

_{prenese Vás rovnou na stránky internetového knihkupectví.}

Hlavní hrdinka Diane nám vypráví o tom, jak se pomalu po tragédii, která ji potkala, stavila na nohy a o hledání sebe sama. Přiznám se, že jsem takový konec ani v nejmenším nečekala a netušila, že by celý děj mohl takto dopadnout.

Musím se přiznat, že je to první kniha, kterou jsem četla od francouzského autora a musím říct, že to vůbec není špatná zkušenost. Autorka má čtivý styl psaní, snad jen zpočátku se Diane vracela do svých vzpomínek a tak musíte být celkem ostražití, protože dvakrát se mi nepozorností stalo, že jsem se musela vracet o dvě stránky dozadu, abych se ujistila, že jsem vzpomínku pochopila správně.

Diane, která je vypravečkou svého osudu, je žena krátce po třicítce a musí se vyrovnávat s tragickým osudem. Najdete ji v zakouřeném bytě (na můj vkus až přespířliš holduje cigaretám a trochu i více alkoholu, než by se mi líbilo, ale očividně v tomto se projevuje francouzská nátura), kde se utápí ve svém žalu. Kdyby nebylo jejího nejlepšího přítele Félixe, nejspíš by tam zůstala jako poustevník.

Je majitelkou kavárny, kterou příhodně pojmenovala Šťastní lidé čtou a pijou kávu, ale po tragické události se jí vůbec nevěnuje. A pak najednou přijde zlom a my se přesunujeme do Irska, diametrálně odlišného než je Paříž. A opět se nacházíme tam, kde jsme byli ve Francii, alespoň několik pár dní, než se Diane začne postupně zvedat na vlastní nohy a trochu se snaží začít znovu žít.

V tom ale přichází na scénu Edward. Celkem nerudný chlapík, kterého si nechcete jenom tak znepřátelit, ale znáte pořekadlo: Co se škádlívá, se také rádo mívá? V tomhle případě to platí stonásobně...

Samotná autorka se zabývala pouze vrchním pohledem na věc, nebo to dělal fakt, že je příběh psaný v ich-formě, který nedává tolik prostoru pro trochu obsáhlejší popisy. Takže vše vidíte Dianinýma očima, žádná složitost, zkrátka všechno, jak to vidí ona. Je škoda, že se příběh neodehrával ještě před tou tragédií, kde by klidně vynikla literární kavárna nebo o trochu rozvitější konec, ale je mi jasné, že o tom kniha nebyla.

A o čem tedy vlastně kniha byla?

Podle mého byla o hledání sebe sama. O tom, že i když žijeme v místě A a tam se něco ošklivého stane, jednoho dne se s tím dokážeme vyrovnat a dokážeme chodit po místech, kde jsme před tím nebyli schopní setrvat ani vteřinu, aniž by nás nebodaly vzpomínky jako doběla rozžhavené uhlíky. Nic na tom nezmění, že čas pomalu bude odnášet naše rány ani fakt, že se přestěhujeme do místa B, je to spíš o tom, že nám jenom trochu pomůže s rekonvalescencí.

A právě toto si vysvětluji popřečtení této knížky. Diane se v Paříži musí vyrovnávat s obrovskou ztrátou, její rodiče jsou trochu snobští a raději se soustředí více na to, jak budou oni vypadat, než aby se opravdu zajímali o svou dceru. Pak se rozhodně přestěhovat, a pomalými krůčky se postupně začíná sžívat s tím, co se vlastně stalo. Někomu na to stačí rok, někomu třeba jako Diane roky dva.

Ačkoli byl její příběh krátký na můj vkus dosáhla skvělého pokroku.

Myslím, že bych klidně zvládla ještě sto stran navýc, abych se mohla podívat, jak si vlastně žije a jak je to s ní nadále.

Možná Vás teď trochu mate titulek článku... zvolila jsem jej z toho důvodu, že jsem měla trochu jiná očekávání od knihy. Původně jsem si myslela, že to bude romantický příběh, který jsem četla několikrát před tím... ovšem jsem nečekala příběh, který mi ukázal, že i když se přestěhujeme někam jinam, vždy budeme mít domov tam, odkud jsme přišli.

Nebudu Vám toho moc prozrazovat, ačkoli bych se s Vámi tak moc chtěla podělit o závěr knihy a o mé názory, že mě bodlo trochu zklamání, že to nedopadlo podle mých představ, ale tak to prostě chodí a někdy je to jenom začátek něčeho nového. Možná je i dobře, že to skončilo, jak to skončilo, protože tak si můžu představovat svůj konec, který jsem si vysnila už v průběhu čtení a můžu se jenom domnívat, jak to nadále bude.

Takže pokud chcete střídmou romantiku, která vůbec není marná a je to příjemné víkendové čtení, neváhejte a po knize sáhněte, myslím, že litovat nebudete.

Ještě Vám ale na závěr, než přejdu ke shrnutí, prozradím jakousi malou perličku, kterou jsem se dozvěděla ze zadní strany knihy... v současné době se chystá na motivy knihy i film. Nu, jsem zvědavá, jakého konce to bude mít a pokud je to pravda, jak se s tím tvůrci popasují, myslím, že knižní předloha nasadila laťku zdárně vysoko.

SHRNUTÍ NA ZÁVĚR

Název knihy: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Autor: Agnés Martin - Lugand

Nakladatelství: Motto román

Počet stran: 222

ISBN: 978-80-267-0576-5

Četli jste? Líbila se Vám kniha nebo spíš nelíbila? Podělte se v komentářích.