Kniha, která šokovala

Je to tady, první článek o knize, kterou již mám v knihovně, a kterou jsem se rozhodla Vám ukázat. Začala jsem netradičně, jelikož jsem nechtěla moc prozrazovat už na začátku, co jsem si pro Vás vybrala, tak jsem zvolila obrázek autorky, jenž příběh stvořila. Už víte? Pokud ne, nevadí, mám pro Vás pár nápověd, které Vám možná pomohou mou hádanku vyřešit.

• Autorka vystudovala University of London, konkrétně žurnalistiku,
• vystudované novinařině se věnovala deset let,
• v roce 2002 jí vyšel první román a od té doby jich sepsala desítky,
• jako jedna z mála autorek získala dvě britská prestižní ocenění Romantic Novel of The Year Award, kterou udílí The Romantic Novelists´ Association (první ocenění si odnesla roku 2004 za knihu Foreign Fruit a v roce 2011 za knihu The Last Letter From Your Lover (u nás vyšla
  v roce 2013).

Mezi autorčiny další úspěšné knihy patří: Stříbrná zátoka; Dívka, již jsi tu zanechal a nejnovější vydaná kniha u nás - Jeden plus jedna.

Myslím, že už víte, o jakou spisovatelku jde. Pokud jste už podle obrázku poznali Jojo Moyes, gratuluji (možná to vyznělo trochu ironicky, omlouvám se a neberte si to tak - hledala jsem adekvátní slova, která bych mohla použít, ale nějak mi nebylo přáno...).

Teď Vám to jistě "šrotuje" v hlavě, kterou knihu to vlastně od ní mám... Opět Vám dám lehkou nápovědu - ostatně to asi bude lehké - když jsem publikovala článek s písní z filmové adaptace knihy, řekla jsem si, že by mohlo být hezké udělat z knižní předlohy článek.

Než jsem tě poznala patří prozatím k první knize, kterou jsem od této autorky četla. Přiznám se, že jsem se zatím neodvážila sáhnout po nějaké další, jelikož když jsem namátkou procházela knihkupectvím a otevřela jsem knihu, v domění, že jen nahlédnu do děje a buď mě osloví, či nikoli... tak se to nestalo a ono kouzlo, které na mě dýchlo při této knize se nekonalo, tak jsem od té doby po ničem jiném od ní nesáhla. Je to možná trochu barbarské nebo jen neuzrál čas, nebo jsem si zkrátka nechtěla kazit názor na autorku dechberoucího románu, který jsem nemohla odložit prakticky celý den, nevědomky mě donutila se zamilovat do hlavního hrdiny a pak s ním prožívat všechna jeho úskalí. Kdo ví... třeba právě pokračování této knihy, které se u nás chystá vyjít s podzimem (jak jsem se dozvěděla z internetového knihkupectví bux.cz), se to změní.

Oficiální anotaci knihy Vám přikládám do článku, alespoň nebudete muset klikat z okna do okna a přeskakovat a budete mít čtení ucelené.

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Zdroj anotace a obrázku -> ZDE

Tento romantický příběh, jak se píše v oficiální anotaci, mne zastihl tak trochu nepřipravenou. Do chvíle, než jsem měla možnost si přečíst tuto knihu jsem holdovala spíše velkým romancím, které skončilli jednorázově -> šťastné konce / svatba / děti a šmitec.

Pak ale právě tímto dílem přišel zlom. Když jsem ji viděla, říkala jsem si, že podle anotace to vypadá naprosto úchvatně a líbivě, že se z toho zajisté musel vzniknout šťastný konec, který by opěvovali i trubadůři...

Čtení přinášelo nové pohledy na věci, o kterých jsem do té doby slyšela, ale dokud nechcete, nevěnujete přílišnou pozornost informacím, které kolem Vás proudí. Není to o tom, že jste povrchní / sebestřední či cokoli dalšího, jenom to zkrátka nemá až takovou prioritu pro Vás. Nutí Vás to přemýšlet o tom, zdali je to správné, jestli jste udělali správné rozhodnutí... Ale to je spíš filozofická otázka, která do tohoto článku nepatří.

Kniha dýchala svým životem, jakmile jsem přečetla první stránku a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Louisa je ztřeštěná, její módní kreace mě neskutečně bavily - někdy jsem měla pocit, že se snad dívám do zrcadla, ale nebylo to těmi "fashion" variacemi, které předváděla na stránkách. Nepřestala jsem ji obdivovat do poslední chvíle celé knihy. To, jak se na začátku zdála nedospělá, nebo spíš bych měla volit slovo nedozrálá a některými věcmi nepolíbená, se v závěru změnilo a Lou byla najednou silná jako skála a vlastně se není čemu divit... Upřímně, neodsuzuji ji ani za to, jak se zachovala, když se o Willově plánu dozvěděla, udělala bych to samé. O to více jsem na ni hrdá, že se k tomu postavila tak, jak udělala a tím mi dokázala, že můj obdiv k jejímu progresu je zasloužený.

Will Traynor je jiný oříšek. Jde o člověka, k němuž jsem přistupovala už od začátku příběhu s velkým respektem. Jeho povaha byla pro mne neskutečně těžká na pochopení. Až když jsem pronikla pod jeho skořápku, jsem si začala uvědomovat, jak je to zlomený muž, který prahne po svém minulém životě a co víc muselo být těžké, že se musel spoléhat na pomoc ostatních, což nechtěl - vzhledem k tomu, jaký život žil před tím.

Možná jsem Willovu podstatu špatně pochopila, třeba se mnou budete nesouhlasit. Spíš si myslím, že Will udělal dojem na každého člověka jiný vzhledem k tomu, jak jsou lidé různí, tak i jejich názory.

Závěr knihy byl zdrcující - nebudu prozrazovat, abych nespoilerovala (říkám to správně? Nemám to slovo ráda a proto ho už nikdy nepoužiju - haha.). O to víc překvapilo, když jsem po opadnutí emocí zasedla k počítači a dala se do hledání, že to, co jsem četla, byla pravda, nebo alespoň informace o tom místu...

Nebudu Vám lhát, když jsem dočetla knihu, dlouho jsem si ji hýčkala na hrudi, a plakala. V hlavně jsem proklínala Willa a spílala Louise, že se nesnažila víc mu jeho ztřeštěný nápad rozmluvit. Někde jsem ale četla, že kniha i film je nejlepší napodruhé a zrovna tohle bylo trefné přirovnání k Než jsem tě poznala. I když jsem některé situace lépe pochopila, všimla jsem si věcí, které mi při prvním čtení ušly, stejně jsem prožívala celý příběh znovu, jako bych jej četla prvně.

Nemůžu si dovolit, abych nezmínila i filmové zpracování, které se k nám blíží pomalu, ale jistě (26 dní, ale kdo by to počítal, že?). Vím, že jsem říkala, že jsem neskutečně zvědavá, a že se nesmím moc těšit, ale malý červík v mé hlavě mi nedá spát, abych alespoň nepociťovala trochu nedočkavosti. A nebojte, nebudu to dále rozebírat.

Jenom Vám dám ochutnat drobek filmové adaptace, co Vy na to?

Než jsem tě poznala, nebudu hodnotit hvězdičkami, nebudu tomu hodnotit ani obálku, podle mého dávat knize body je jako byste hodnotili své děti, které je lepší, jak má uklizený pokoj nebo jaké má známky ve škole. (Abych nelhala, ve svých dřívějších příspěvcích jsem knihy hodnotila na body, ale nemá to žádnou vypovídající hodnotu. Je hezké si o knize přečíst nějaký článek, který řekne, jak se dotyčnému líbila, aniž bychom museli rozebírat zpracování obálky nebo hodnotit body jako v jedné kulinářské šou... )

Kdybych mohla, ráda bych Vám tuhle knihu doporučila, myslím, že nebudete litovat.

Kristýna