✔ Blumová se vrátí!

 

Autor: Bernhard Aichner

Dům smrti (série: Funebračka 2. díl) 

Nakladatel: Knižní klub

Blumová byla zpátky ve velkém stylu! Ovšem to není vše, protože se Blumová vrátí... a myslím, že to bude daleko zlověstnější, než co si pro nás autor připravil v jejím druhém pokračování. 

Přítelkyni smrti jsem slupla prakticky jako malinu. Říkala jsem si, že to bylo něco naprosto dechberoucího a nového. Mohl za to styl psaní a knihy celkově, protože podobných autorů, jako je on, je podle mého málo, kteří by se vydali do světů a tajů pohřebnictví a ještě se tam na půl roku nechali zaměstnat, aby vůbec věděli, o čem píší. Ačkoli určitě většina autorů podstupuje stejná úskalí, aby věděli, o čem píší. 

Druhého dílu, jsem se obávala, jako už to mívám u většiny pokračování, když si nějakým záhadným způsobem myslím, že by první kniha bohatě stačila... Ovšem to není případ Blumové. Ona je záhada nezáhada sama o sobě. V jednu chvíli jí naprosto chápete v druhé si říkáte, co to jenom ta ženská provádí... a opravdu si myslela, že ji minulost nikdy nenajde? Jak se říká v jednom skvělém seriálu od České Televize - Minulost si tě vždycky najde.

Dům smrti je volným pokračováním, které se odehrává o dva roky později. Nejprve je pohled o tří týdny dříve, kdy jsem si říkala, to snad ne?! Měla jsem pocit, že musím číst dál, abych se té záhadě, kterou jsem objevila na prvních stránkách knihy, přišla na kloub.

Blumová si žije v poklidu svůj život a má nádherný klid, který si vydobila. Markovi vrazi dostali, co si zasloužili. Slunné poprsky slunce prohřívají její tělo na dovolené na pláži, kde si užívá dovolenoou. Jeden časopis a článek v něm vše změní. Její touha vždy vědět všechno do detailů, ji zavede do míst, kde chodila po rozžhavených uhlících... 

Oproti první knize se může zdát, že se autor vydal daleko jiným směrem, než jsme si představovali. A to je asi i důvod, proč mi její přečtení trvalo skoro čtrnáct dní. Ani nevím, jestli mě děj trochu zklamal nebo překvapil, každopádně jsem měla trochu pocit, že jsem se maličko nudila... Když se provalilo, že se v jednom hrobu, který Blumová uzavírala, našel pohřešovaný miláček národa - herec, který se podílel na zvěrstvu, ale veřejnosti ukazoval svou milou tvářičku... Se právě Blumová odklidila do hotýlku, který byl už nějakou dobu veřejnosti uzavřený. Tam na ni čekaly dny plné nicoty, kdy se musela potýkat s tím i oním (nemůžu přeci prozradit všechno). Scéna, kterou jsem ale opravdu musela rozdýchávat byla v jednom pokoji, kdy ji Ingmar ukazoval své "umění"... Absolutně jsem ho nepochopila a myslím, že mezi ním a Blumovou byl rozdíl, ačkoli on tvrdil něco jiného. 

I přes hony, které byly na hlavu Blumové vypsány - rodina miláčka národa na její hlavu vypsala tučnou odměnu - všechno dopadá svým způsobem dobře. A jakýsi epilog, který je o další tři týdny později, nám Brunhilda Blumová slibuje, že se vrátí. Jsem opravdu velmi zvědavá, jak celá trilogie Funebračky dopadne. Odsoudí ji na doživotí jako jejího zaměstnance Rezu? Utichne vůbec někdy hon na její hlavu? Najdou i zbývající pohřešované? Jednoho tedy rozhodně ne, ale... pokud budou pečliví, tak se vždy něco najde... Jsem opravdu zvědavá, kam nás pan Aichner zavede... 

Na závěr připojuji ještě zajímavou informaci, kterou jsem se dozvěděla z pár slov o autorovi, která jsou v závěru knihy - chystá se seriálová verze knihy. Myslím, že si ji nenechám ujít. Doufám, že z toho neudělají brak... byla by to škoda, když mají tak skvělý knižní základ.