'Uhodíš mě, uhodíš, pak mě za to políbíš.' - Dětská říkanka ze školních hřišť.

Upozornění na úvod: Obávám se, že článek bude obsahovat spoilery, proto se raději sami rozhodněte, zdali budete chtít v jeho čtení pokračovat či nikoli. 

 

Tři ženy, tři osudy, které jsou navzájem propleteny shodou náhod a prazvláštních okolností, nad nimiž zůstává rozum stát. Pokud toužíte po knize, která si vás k sobě připoutá a nepustí, pak jsou to právě osudy tří žen, o nichž bude následující článek. Sedmilhářky Vás vítají mezi sebe.

Jane. Celeste a Madeline. Tři ženy, které spojuje úplně jednoduchá věc - jejich děti spolu nastupují do školy, byť je jim teprve pět let. 

Jane a Madeline se spolu seznámí za velmi netradičních okolností. Madeline je horká hlava, která by chtěla vyřešit problémy všech lidí na planetě. Bohužel se jí jedna podobná lapálie stane osudnou a na překrásných střěvíčcích si zvrtne kotník a je to právě Jane, která jí pomůže. Janin chlapec Ziggy nastupuje do nové školy - právě se totiž přestěhovali.

Madeline seznámí Jane i s plachou Celeste, kráskou, která je jako z jiného světa. Neustále má hlavu v oblacích a dokonalý život. Kdykoli se objeví někde se svým manželem Perrym, jsou z nich hotoví král s královnou celé události. 

Chloe je dcera Madeline, Ziggy Jane a dvojčata Max a Josh, kteří patří Celeste. Vlastně děti jsou prvním pojítkem celého příběhu a okolo nich se také celá kniha točí, tedy víceméně. 

S postupným odhalováním příběhu pomalu zjišťujeme, že vlastně nic není takové, jak na první pohled vypadá. Madeline si není už tolik jistá v řešení svých problémů, jako tomu bývá ostatně pokaždé, když udílíme rady ostatním. 

Jane tíží velké tajemství, kvůli kterému se neustále ohlíží přes rameno, zdali ze stínů nevyjde člověk, kterého chce i nechce znovu potkat.

Celeste má dokonalé manželství, skvělého muže, který jí rozmazluje. O peníze si nemusí dělat starosti a co na tom, že jejich dvojčata jsou někdy jako z divokých vajec? Vždyť to jsou jenom děti... 

Tímto odstavcem Vám své povídání poněkud "utnu". Nechci prozrazovat více, než byste mohli chtít a odradila bych Vás od čtení. Musím Vám však říct, že jsem v prvních pár stránkách musela dát autorce hodně prostoru k tomu, aby mne její styl psaní oslovil. Chvílemi jsem měla pocit, že si až tak nerozumíme. S postupným čtením jsem se nebyla schopná odtrhnout od příběhu odtrhnout, protože se najednou cosi změnilo a neustále jsem myslela na své tři hrdinky a jak to celé vlastně dopadne. 

Opravdu není nic tak dokonalé, jak se na první pohled jeví. Můžete si myslet, že danou osobu znáte a dokážete předvídat její krok a pak byste ani nehádali, že vám (ona osoba vůbec) kdy dokázala říkat vše tak přesvědčivě, že jste ji uvěřili a nepojali sebemenší podezření... 

Čtení Sedmilhářek bylo neskutečné. Emoce střídala emoci, což bylo velmi návykové. A pokud se ptáte na závěr celého příběhu, tak ten byl jedním slovem dechberoucí. Neměla jsem ponětí, že by celá kniha mohla takto eskalovat.

Rozhodně Vám ji doporučuji, protože po jejím přečtení se Vám trochu změní pohled na ostatní a jejich příběhy, které Vám kupříkladu vypráví ráno u kávy...

Na viděnou u dalšího knižního článku!