"Já nemám strach z ničeho. Kromě mámy." - Ron Weasley

 

Název knihy: Harry Potter a prokleté dítě - část prví a druhá

Autor: J. K. Rowling

Nakladatelství: Albatros

Počet stran: 431

ISBN: 978-80-00-04429-3

Oficiální anotace a ukázka: ZDE

Nejočekávanější kniha roku je tu! Po osmé, byť o devatenáct let později, se opět vydáváme do světa, který je fanouškům o čarodějnickém učni jménem Harry Potter, který chtě nechtě musí čelit černokněžníkovi, jenž je posedlý rasovou ideologií, známý, jako by v něm sami žili.

Kniha Harry Potter a prokleté dítě u nás vycházela v průběhu víkendu, avšak knihkupectví Neoluxor si připravilo půlnoční prodej (Knihy Dobrovský to nazvaly půlnoční předprodej). Od soboty byl Harry Potter naskladněn do všech poboček, které měly v ten den otevřeno. (Některá internetová knihkupectví expedovala v pondělí.)

Vzhledem k tomu, že jsem celkem milovnice spánku, jsem si nechala koupi až na další den ráno.

OVŠEM!

Nic u mě není tak jednoduché, jak se na první pohled vypadá a tak jsem si dlouho říkala (myslím, že jsem to i zmiňovala v jednom z předchozích článků), že si osmou knihu o Harrym nepořídím. Mohl za to fakt, že jsem opět nevěděla, co mě čeká a jaké to ve skutečnosti bude. Ohromnou roli v tom také hrál výběr překladatele a styl, jakým je kniha psaná. (Nikdy jsem nic takového neviděla a nečetla, z toho důvodu jsem byla poněkud skeptičtejší.) Avšak Přítelkyně smrti mne přesvědčila, že bych měla vyzkoušet něco nového a nepoznaného... a tak jsem v sobotu odpoledne měla už svůj výtisk nejnovějšího dobrodružství doma a v neděli odpoledne jsem se poprvé ponořila do příběhu, který mi byl tolik známý a přesto byl odlišný od těch ostatních.

V knihách o Harry Potterovi jsem se vždycky setkala s tím, že autorčin styl vyprávění byl daleko rozsáhlejší a obsáhlejší - její popisy a struktura kapitol vždy byla jako krásná horská dráha - než jsem zvyklá u jiných autorů. Vždy uvedla čtenáře do kapitoly, načež zmizela a prudce za sebou práskla dveřmi a nechala nás, abychom se s nastalou situací popasovali sami a když bylo po všem, objevila se, znovu nás vzala za ruku a vyvedla nás do další kapitoly, kde to mohlo celé začít znovu.

Když se v sedmé knize objevil jakýsi epilog v časové odmlce, kde vidíme naše hrdiny odrostlé / dospělejší, měla jsem pocit, že mám srdce někde v žaludku a je mi najednou trochu smutno - ve filmu jsem se tomu smála, protože to bylo lehce úsměvné a svým způsobem jsem na to byla připravená, takže jsem mohla držet emoce trochu na uzdě -, jistojistě jsem věděla, že chci, aby Harry pokračoval. Avšak autorka to uzavřela oním epilogem a já se s tím nějak smířila.

A pak najednou divadelní hra - podle některých fanoušků - senzační zpracování, dokonce jsou spokojeni i s obsazením a já musím jenom říct, že jsem nechápala jejich nadšení, avšak teď už to chápu...

Pokud se obáváte toho, že se Vám nebude scénář k divadelní hře zamlouvat, doporučuji, abyste si zkusili nejprve přečíst ukázku, na níž odkazuji na začátku článku, myslím, že Vám dá jasnou představu o tom, co si na Vás trojce autorů připravila. Děj je psán tak, že jsem měla pocit, jako bych prožívala celou hru s nimi - pochopitelně s hrdiny, které znám už takovou dobu -. Přiznám se, že autorka Harryho dětem a respektive dětem Rona a Hermiony a i Draca Malfoye, připravila opravdu nelehký úkol. Myslím, že vyrovnat se se vší tou slávou a hrdinskými činy svých rodičů, je velké břímě i pro dospělého.

A pak najednou začínají problémy, které zažívá snad každá rodina. Jeden z rodičů nerozumí svému dítěti a ono by přitom chtělo jenom trochu pochopení a snížení jakéhosi očekávání. Ne každé dítě bude kopií svého sourozence a bohužel to někteří rodiče nevidí nebo nechtějí vidět.

Vzhledem k tomu, že kniha je rozdělená na scény, je to dynamické čtení. Máte pocit, jako by se Vám v mysli celá kniha přehrávala, až skoro věříte, že je to zločin nechat knihu nedočtenou. Za neděli jsem stihla přečíst celou první část hry. (Věřte mi, že bych opravdu chtěla jít na nějakých pět hodin do divadla, sednout si a pozorovat celou hru...)

Výhoda tohoto zpracování příběhu je v tom, že díky právě podobě scénáře, se vyhnete obsáhlým autorčiným popisům, na které jsem narážela ze začátku článku. Obdivuji je, o tom není pochyb, avšak někdy méně je více.

Opravdu se bojím, abych skalním fanouškům nic neprozradila, co se děje týče, protože je to zajímavá myšlenka, ostatně ono tam bylo daleko více zajímavých myšlenek, ale nemohla bych ochudit skalní fanoušky Harryho o to potěšení se ponořit do nového příběhu.

Myslím, že si budete muset přečíst knihu sami, abyste mohli soudit klady a zápory, protože přeci jenom se nevyhnete tomu, abyste něco malého neprozradili... a tak i něco malého prozradím.

Jde o můj pocit, který jsem poprvé pocítila včera večer. Napadlo mě, že by bylo skvělé, aby se filmové studio pokusilo zfilmovat prokleté dítě. Bylo by to skvělé, kdyby se všichni ocitli na místě, které pro mě tolik znamená, avšak... pak mi došlo, že tím bych jenom rozvířila fakt, že Severus Snape už nemá svého herce a nevím, jestli bych zvládla, kdyby Severuse ztvárnil někdo jiný... a tak mám z toho trochu rozpačité pocity, kterých se nemohu zbavit...

Ani jsem si nemyslela, že bych v závěru knihy mohla uronit slzu, ale opravdu se tak stalo. Mohla za to velmi pěkná a dojemná scéna a tím, jak je celý příběh vystavěný, scénka, která mne chytila za srdce, byla opravdovou třešinkou na dortu.

Budu věřit, že se třeba ještě jednoho dne dočkám nějaké té knihy o Harry Potterovi, protože je to jako bych se vátila domů a je to příjemné. Mám pocit, že když otevřu knihu a vidím, jak jsou postavy spolu, nebo se teprve poznávají, jako by na mě čekala rodina...

Svůj podíl má na tom i překladatel - pan Petr Eliáš. Nebudu říkat, že jsem se toho neobávala, že bude Harryho překládat někdo jiný, než bratři Medkovi. Avšak musím se omluvit za své obavy a skepsi. Zvládl to bravurně a vycházel, jak sám uvádí i v závěru knihy, z překladů Vladimíra a Pavla Medkových. Podle jeho slov: "Bez nich by kouzelnický svět nebyl takový, jaký ho známe." ^* A já s ním musím jenom souhlasit.

_{* <citace z knihy Harry Potter a prokleté dítě, J. K. Rowling, strana 427, je použita jen pro účely tohoto článku.>}

Opravdu doporučuji, ačkoli vím a uvědomuji si, že se to nejspíš nebude líbit každému, vzhledem k úpravě...ale uvidíte sami. Rozhodně nelituji, že jsem se pustila do neznáma.

Myslím, že si to brzy zopakuji.

A co vy? Četli jste? Máte to v plánu nebo se do prokletého dítete nebudete raději pouštět? Těším se na Vaše příspěvky.

Mnohokrát Vám děkuji, že jste dočetli článek dokonce, snad jste se u jeho čtení nenudili.

Budu se na Vás těšit u hodnocení knihy!